Havlíčkův Brod, ležící na tranzitní ose Praha–Vídeň, byl na počátku 60. let 20. století identifikován jako perspektivní turistická lokalita Českomoravské vysočiny. V rámci koncepcí státního plánování se proto opakovaně objevovala potřeba výstavby velkokapacitního hotelu, schopného absorbovat nadregionální i zahraniční klientelu. Impuls přicházel od podnikového ředitelství Restaurací a jídelen Havlíčkův Brod, které se snažilo prosadit stavbu do závazných investičních plánů.

Od počátku byla centrem zájmu lokalita kolem dnešního kruhového objezdu u kostela sv. Kateřiny, tehdy Gottwaldova náměstí, přecházející do oblasti s převážně historickou blokovou zástavbou kolem Humpolecké ulice směrem k dnešní křižovatce.

První konkrétní podobu hotelu (návrh z roku 1968), již pod patronací Restaurací Pardubice, předložil architekt Lubomír Driml (1935–2005) ze Stavoprojektu Pardubice, který v té době pro Brod dokončoval návrh sídliště v Rámech (1967, HB-VP-SN1) a obřadní síň na novém hřbitově (1967, HB-2949). Hotel s kapacitou devadesáti lůžek situoval k průmyslové škole podél hlavní komunikace. Objekt byl zároveň součástí širšího záměru na transformaci této lokality, formulovaného v Koncepci přestavby města rozpracované v podrobném územním plánu Gottwaldova náměstí (listopad 1968). Hotel zde figuruje jako integrální prvek tzv. centra občanské vybavenosti spolu s maloobchodními a službovými provozy o ploše přesahující 3 200 m². Tyto koncepce sledovaly dobovou snahu o komplexní přestavbu historické blokové zástavby ve prospěch novodobých funkcionalizovaných struktur. 

Realizace Drimlova projektu byla nakonec, pravděpodobně nedostatkem stavebních kapacit, z plánu investic vyřazena.

Na počátku 70. let 20. století se objevuje druhý pokus, tentokrát z dílny Státního projektového ústavu obchodu Brno. Architekt Josef Opatřil (*1934) navrhl roku 1974 velkorysý hotelový komplex o kapacitě 102 lůžek, sledující svou delší stranou břeh řeky Sázavy, s hotelovými pokoji orientovanými směrem k řece, který nabízel i výhledy na historickou část města. Součástí projektu bylo, dle zadání, také dokončení nájemního domu č. p. 9 (HB-9). Urbanisticky atraktivní poloha se však nacházela v záplavovém území, vyžadovala rozsáhlé asanační zásahy a nákladná opatření proti spodní vodě. Přes vysoký stupeň rozpracovanosti zůstal návrh nerealizován.

Definitivní podobu získal záměr až koncem 70. let 20. století, to již opět pod patronací místní organizace, tentokrát spotřebního družstva Jednota. Projekt byl svěřen architektu Zdeňku Černíkovi z Obchodního projektu Hradec Králové, jehož návrh hotelu s kapacitou devadesáti lůžek se podařilo realizovat v letech 1979–1984. Stavba byla situována do trojúhelníkové parcely vymezené řekou Sázavou, potokem Žabincem a Humpoleckou ulicí. Dispoziční schéma hotelu vychází z duality dvou objemů – čtyřpodlažního ubytovacího kubusu a nižší části restauračního provozu – propojených komunikačním krčkem s lobby a denním barem. Konstrukce byla řešena jako montovaný skelet MS 71, fasády artikulovány horizontálními plasticky zvýrazněnými pásy v krémové a cihlově červené barevnosti. Předsazená markýza vstupu, rytmizace pásových oken či nautické zakončení kubusů prokazují inspirační vazby na funkcionalistické formy. Hotel byl zařazen do kategorie B a disponoval restaurací, snack barem, vinárnou, dvěma salónky a společenským sálem.

Interiéry byly zpracovány architektem Josefem Bedrnou (*1943) jako komplexní výtvarné prostředí. Jeho návrh zahrnoval převážně jednotný mobiliář v přírodních odstínech a výrazně akcentovanou barevnost snack baru a lobby. Podhledy ve tvaru včelích plástů či lamelových roštů na chodbách a v lobby doplnil bohatými shluky světel. Originální umělecká díla situoval do společenských zón i pokojů. Součástí koncepce byla i autorská grafika a design drobných provozních předmětů (logo hotelu, jídelní lístky, klíčenky, orientační systém, porcelán apod.). 

Hotel Slunce se stal významným reprezentantem pozdně socialistické stavební produkce centrálního plánování. Svým měřítkem, kapacitou i komplexností služeb překračoval lokální rámec. V kulturně-společenském kontextu představoval symbol luxusu a exkluzivity, zatímco v urbanistickém vývoji Brodu je dokladem ne příliš citlivé transformace historické struktury města ve prospěch modernistických principů. I přes to mu nelze upřít výraznou kvalitu.  V současnosti slouží objekt jako ubytovna, od roku 2021 je na něj vydán demoliční výměr.