Původní historická zástavba přiléhající k hlavnímu Havlíčkovu náměstí byla v 70. a 80. letech nahrazena sídlištní výstavbou. O demolici starého náměstí i přilehlé čtvrti Louže a jejich nahrazení moderním sídlištěm rozhodl havlíčkobrodský Městský národní výbor již v roce 1966 z důvodu havarijního stavu bytového fondu a inženýrských sítí.  Nové sídliště mělo pomoci vyřešit kritickou bytovou situaci, s níž se rostoucí Havlíčkův Brod potýkal již od počátku 20. století. 

Urbanistické řešení a zajištění realizace výstavby bylo na základě vyhlášené soutěže zpracováno v podrobném územním plánu Stavoprojektem Hradec Králové. Hlavním projektantem se stal vítěz soutěže, pardubický architekt Lubomír Driml. Plán byl přepracovaný roku 1972 v souladu se stavebně historickým posudkem Státního ústavu pro rekonstrukci památkových měst a objektů v Praze. Drimlův projekt počítal s výstavbou 688 nových bytových jednotek rozdělených do tří samostatných bloků, mateřské školy pro 120 dětí, jeslí pro 55 dětí, obchodního centra, samoobsluhy potravin, restaurace, výstavní a svatební síně, telekomunikační budovy a 100 hromadných garáží. Celému prostoru měly dominovat 4 bodové domy na podnožích, z nichž 3 obytné stavby měly stát na podnoži obchodního centra a čtvrtá budova měla sloužit ředitelství oborového podniku Škrobárny (HB-261). 

V souvislosti s přípravou stavby proběhla asanace obytných i průmyslových objektů na Smetanově náměstí a část obyvatel byla přestěhována do nově vybudovaných domů na náměstí Klementa Gottwalda (dnes nárožní dům v křížení ulic Jihlavská a Nádražní) a na Sídlišti Pražská, dokončených v roce 1971. 

V první etapě, která začala roku 1973, byly podle Drimlova projektu postaveny prostřednictvím družstevní výstavby čtyřpodlažní domy v jižní části vytyčeného prostoru, které dnes tvoří ulice V Rámech a Trčkova (HB-VP-SN1). O rok později následovala administrativní budova Okresní zemědělské správy, projektovaná pardubickou pobočkou Agroprojektu (Ing. Sobel), která společně s budovou pošty vymezila východní stranu nového náměstí. 

V druhé etapě zahájené v roce 1978, došlo ke změně hlavního projektanta, jímž se stal architekt František Příborský, i dodavatele, kterým se staly Pozemní stavby Pardubice. Tvůrci druhé etapy upustili od původního Drimlova projektu tří dominantních bodových domů na podnoži obchodního centra a pro bytovou výstavbu v centru náměstí i v jeho horní části zvolili typové panelové domy T06B, využívané v rámci Východočeského kraje. Výstavní a obřadní síň byly vypuštěny a budova telekomunikací přesunuta. Obchodní centrum otevřené v roce 1982 pak uzavřelo západní stranu náměstí.

Projekt, který měl být realizován mezi lety 1971–1977, se nakonec protáhl až do roku 1984, kdy byla výstavba a úprava sídliště s náměstím dokončena osazením sochy milicionáře od havlíčkobrodského sochaře Karla Hyliše. Odklon od původního konceptu Lubomíra Drimla se negativně promítl do podoby náměstí, kterou se částečně podařilo rehabilitovat úpravou veřejného prostranství architektonickou kanceláří Burian-Křivinka v roce 2018 (HB-VP-R-SN).