Okolí Smetanova náměstí (HB-VP-SN1, HB-VP-SN2) bylo od konce 60. až do 80. let 20. století nejvíce se proměňující částí Havlíčkova Brodu. Na místě asanovaných historických domů vznikala nejen obytná zástavba, ale i novostavby prodejen, úřadů či státních podniků. Velkorysá telekomunikační budova neboli dekádní telefonní ústředna byla zpočátku plánována v centru této oblasti, na východní straně Smetanova náměstí vedle poštovního úřadu (HB-58), nakonec se však přesunula na horní okraj nového náměstí. Vyrůstala na poměrně stísněném prostoru mezi administrativní budovou škrobáren, objektem tiskáren, novými věžovými domy a několika historickými budovami, které přečkaly velké bourání v této oblasti. Hlavní vstup směřoval do ulice Beckovského, tehdy Revoluční.

Autorem projektu byl architekt L. Charvát z pardubické pobočky Stavoprojektu Hradec Králové, výstavba probíhala v letech 1982 až 1985. Budova byla vystavěna z montovaného železobetonového skeletu a v rámci jednotlivých polí zděná z cihel. Sídlila v ní telefonní ústředna až pro 12000 účastnických stanic, dálnopis a zesilovací stanice rozhlasu.

V dané době bylo povinnou součástí každé veřejné stavby umělecké dílo, které mělo kultivovat estetické vnímání i hodnoty obyvatel totalitního státu. Pro každou stavbu bylo také tabulkově určeno, kolik procent z celkových výdajů je třeba investovat do umělecké výzdoby. V případě telekomunikační budovy mělo jít o volnou plastiku před hlavním vstupem, znázorňující práci telekomunikačního úřadu. Zřejmě v souvislosti s celkovou nákladností stavby byla pro uměleckou složku vyčleněna velkorysá částka 250.000 Kčs. 

Pro vytvoření plastiky byl osloven František Janda, sochař, který se původně vyučil zámečníkem a později vystudoval Akademii výtvarných umění u Vincence Makovského. Základním tématem mu byla (lidská) figura. Kombinace technického a uměleckého vzdělání jej disponovala k využívání několika sochařských poloh. Zatímco u kamenných a dřevěných děl pracoval tradičními sochařskými postupy se zobecněním tvaru a texturou povrchu, kovové objekty měly často technicistní ráz, byly svařované z kovových plátů, sochař k jejich tvorbě využíval starší kovové objekty nebo odpadní materiál.

Z kovu byla vytvořena i plastika pro Brod. Schematizovaná silueta člověka z kovového pásu, na hranách jakoby hněteného prsty, zvedá v rukách družici. Postava se změkčenými konturami je umístěna na geometrické konzoli uprostřed precizně vybroušeného ocelového prstence – přijímače signálu. Jako by objekt prostřednictvím odlišné práce s materiálem poukazoval na paradox oboru, v němž se střetávají možnosti lidského myšlení a inteligentní techniky.