Vědeckou institucí přesahující svým významem regionální hranice se bezesporu staly Státní výzkumné ústavy bramborářské v Německém Brodě, vzniklé 5. 7. 1923 postátněním soukromého Výzkumného ústavu bramborářského, založeného Ústředním svazem pěstitelů zemáků, které byly nově řízeny přímo ministerstvem zemědělství.

Měly plnit roli výzkumného a poradenského centra pro pěstitele, uživatele i zpracovatele brambor jako suroviny určené nejen ke konzumaci, ale zejména k průmyslovému zpracování na škrob a líh, ke krmení hospodářských zvířat a k sušení v celé republice.

K tomuto účelu bylo zapotřebí vystavět novou budovu. Již v letech 1925–1926 probíhaly detailní diskuze nad její podobou. Přizván byl architekt Theodor Petřík (1882–1941), pedagog a „specialista“ na stavby zemědělského charakteru, velký zastánce wagnerovské moderny. Jeho úkolem bylo navrhnout nejen celkovou vizuální podobu budovy, ale hlavně komplexně vyřešit její různorodou náplň, často s velmi specifickými požadavky na provoz (např. optická a fyzikální laboratoř, mykologická a infekční laboratoř, kanceláře, pracovny).

Nabízelo se v té době stále oblíbené neoklasicistické pojetí, jež architekt v plné míře rozvinul například v návrhu budovy Vysoké školy zemědělského a lesnického inženýrství v Praze-Dejvicích (téhož roku s A. Engelem). Petřík se však pro Německý (Havlíčkův) Brod rozhodl uplatnit mnohem odvážnější pojetí. Na fasádě použil obklady a zcela otevřeně navázal na vlivy funkcionalistické architektury – věž, kovové zábradlí, porušení bloku stavby postranními přízemními pásy. Provázal tradicionalistický přístup s velmi pokrokovým pojetím, symbolicky propojil solidnost a stálost významné a tradiční instituce s novodobým a praktickým konceptem moderního vědeckého centra.

Stavba byla povolena 14. 12. 1926, s prací se však započalo až v červenci 1927 a již v jejím průběhu došlo k úpravám projektu za supervize samotného architekta – část objektu byla adaptována pro lihovar a pokusnou škrobárnu.

Podzimní měsíce roku 1929 se nesly ve znamení dokončovacích prací. V říjnu 1929 bylo na budovu osazeno sousoší Dobývání brambor od Hanuše Folkmana, žáka mnichovské akademie a pražské Akademie výtvarných umění (u J. Myslbeka), v té době profesora české techniky. Dne 15. 11. 1929 byla budova v celkové hodnotě 3 250 000 Kč předána k užívání.

Jen několik let po jejím dokončení nalezla v objektu místo také Lihovarnická škola Nydrlova při státních výukových ústavech bramborářských, vzdělávající budoucí správce a dílovedoucí zemědělských lihovarů, která se přestěhovala do Brodu z Prahy. V období 14. 6. 1934 až 1. 12. 1935 probíhaly v budově adaptační práce a přístavba pro potřeby školy. Podmínkou stavebního povolení bylo, aby „fasádní omítka přístavku [byla] přizpůsobena omítce stávající budovy, s kterou bude přístavek činiti na pohled jediný celek…“ Krátce na to, v roce 1939, byla v areálu umístěna socha Antonína Švehly (HB-pc1508_1).

Jeden z posledních výrazných vstupů do podoby budovy proběhl v letech 1949–1950, kdy bylo mimo jiné její jihovýchodní křídlo o patro zvýšeno a zakončeno valbovou střechou s vikýři, čímž došlo k zakrytí téměř celé původní věže. Projekt tím porušil původní kompoziční vyváženost Petříkova návrhu. O to smutnějším byl další zásah v podobě přístavby z roku 1978.