Ke stavbě České státní pojišťovny, jejíž budově byla vymezena parcela po asanovaných objektech na dnešním Havlíčkově náměstí, byl přizván Ing. arch. Lubomír Driml z pardubické pobočky Stavoprojektu. Architekt se zkušenostmi se stavbami v bezprostřední blízkosti historických center, konkrétně i z Havlíčkova Brodu (Sídliště Smetanovo náměstí I. HB-VP-SN1), na projektu spolupracoval s architektem Miroslavem Řepou. Obě zmíněné osobnosti již na realizacích podobného charakteru (Česká státní pojišťovna v Pardubicích, Hotel Labe v Pardubicích) v minulosti pracovali a investor je vybral na základě pozitivních zkušeností. I tak se zejména před Lubomírem Drimlem naskytl složitý úkol začlenění novostavby do prostoru s vlastní architektonickou a vizuální pamětí, a to v bezprostředním sousedství historické budovy staré radnice. 

Zvolená lokalita si žádala netradiční, avšak citlivé řešení. Autor přistoupil k návrhu novostavby s respektem k okolní zástavbě a pro realizaci budovy zvolil formální kubický typ o třech poschodích, jehož výška přesně koresponduje s vedlejším objektem bývalé radnice. Invenci využil až u koncepce okenních rastrů. Šířka oken se různí podle toho, v jakých patrech se nacházejí. V přízemí široké okenní rámy nahrazují funkci vitríny, v prvním a druhém patře okna klasické šíře osvětlují kanceláře a v patře posledním úzká okna asimilují renesanční vzhled v prostorách atik. Okna nejvyššího poschodí jsou navíc osazena v plasticky pojatém vysokém rámu, který převyšuje samotnou hmotu stavby a ještě více se tak připodobňuje okolní historické zástavbě. Okna v přízemí a pomyslném středu budovy architekt umístil do vysunutých plastických rastrů připomínajících čtyřboký komolý jehlan. Plasticita fasády bývalé pojišťovny postmoderně souzní s modelací renesanční budovy v sousedství. Novostavba se nesnaží skrývat v ústraní historického objektu, ale vytěžit z jeho formy základní architektonické prvky přestrojené do tehdy moderní podoby, v případě Lubomíra Drimla v duchu principů postmoderní architektury. 

K interiéru si Driml dovolil přistoupit s větší měrou invence než k exteriéru. Zásadním prvkem je „vnitřní exteriérový prostor“, prostupující třemi poschodími, který tvoří skrytou dvoranu, vnášející do středu budovy denní světlo. Prostor kolem atria vyplňuje hlavní komunikační chodba, z níž lze vstoupit do dalších funkčních prostorů. Interiéry byly navrženy odhmotněně, ačkoliv tomu exteriér stavby nijak nenapovídá. Na vnitřním vybavení pracoval Miroslav Řepa, který si ke spolupráci přizval významné československé umělce, s nimiž se již dříve setkal při svých interiérových realizacích, například keramičku Martu Taberyovou, sklářské výtvarníky Františka Víznera a Ivo Buriana nebo malíře Zbyňka Slavíčka.