Základní podoba Smetanova náměstí, které vznikalo organicky souběžně s hlavním Havlíčkovým náměstím již od 13. století, je dána rozsáhlou asanací staré zástavby v průběhu 70. let 20. století. 

Na asanaci, kterou si vyžádala tristní bytová situace ve městě způsobená značným populačním rozvojem, navázala družstevní i státní bytová výstavba (HB-VP-SN1). Autorem projektu včetně úpravy veřejného prostoru byl pardubický architekt Lubomír Driml. Původní urbanistický koncept z roku 1967 však nakonec nebyl zcela realizován a kvalitativně utrpěl i typovou panelovou výstavbou v letech 1978–1983 (HB-VP-SN2), jež mimo jiné jedním z domů (1983) bezohledně přeťala tradiční středověkou komunikaci pro pěší, vedoucí na Smetanovo náměstí.

V 90. letech 20. století bylo náměstí postupně znovu přeměňováno, avšak bez jasné koncepce, např. byla odstraněna socha milicionáře nebo zasypán v té době již nefunkční okrasný bazén ve spodní části náměstí.

V návaznosti na rekonstrukci sousedního Havlíčkova náměstí (HB-VP-R-HN) (2009–2011) zadalo město v roce 2009 stejné architektonické kanceláři Aleše Buriana a Gustava Křivinky studii revitalizace v té době nevlídného prostředí Smetanova náměstí. Z ní vyplynul požadavek opětovného otevření komunikační trasy mezi náměstími odstraněním panelového domu, který Město Havlíčkův Brod akceptovalo a v roce 2011 jej nechalo zbořit. Následovala samotná realizace rozdělená do dvou etap.

První etapa zahájená v roce 2015 se zaměřila na obnovu dopravní obslužnosti náměstí – zprovoznila starou komunikační trasu a zároveň vyřešila napojení na okolní zástavbu. 

Ve druhé etapě vznikla nová podoba náměstí jako sídlištního parku s cestami pro pěší. Ve spodní části bylo navrženo prostranství vhodné pro konání trhů. K jeho zadláždění využili architekti původní valounovou dlažbu, která se na těchto místech zachovala ještě z doby před asanací. Součástí tohoto prostoru se stal kříž z dusaného betonu, odkazující na zbořenou kapli Panny Marie Bolestné, která v těchto místech stála do 70. let. 20. století. 

Okolní chodníky byly vydlážděny velkoformátovou žulovou dlažbou a k zajištění bezbariérového přístupu k obchodnímu parteru vznikl dřevěný lamelový chodník.

Pro architekty se pomyslným srdcem svažitého náměstí stala zatravněná zelená plocha parku, jíž dominují dva původní solitérní stromy zdůrazňující středovou osu celku, kterou přizvaný zahradní architekt Sendler doplnil o nižší alejovou výsadbu podél zpevněných okrajových částí náměstí. Monumentální plocha zeleně byla následně rozetnuta diagonálními betonovými chodníky. 

Zásadním spojujícím prvkem celé rekonstrukce se stala voda, která tryská z mohutného žulového vývěvu s fontánou v horní části náměstí, protéká podél diagonálních chodníků celou středovou částí parku a končí v kašně s fontánou na dlážděném tržišti ve spodní části náměstí. Dojem dokresluje atypický mobiliář (HB-VP-MOB) z části použitý již na Havlíčkově náměstí.

Mimořádně zdařilá rekonstrukce opticky propojila celý prostor náměstí a změnila ho z šedého nevlídného prostoru v živé centrum města, sloužící dnes k odpočinku a relaxaci jeho obyvatel i návštěvníků.